Mít Rád Bli?ního Svého Letra

Mít rád bli?ního svého, Co na tom je tak zlého? Av?ak já Jsem v rozpacích Tělem svým jej hřát, Nebo mám mu tvář Jen vzácnou mastí třít? Hřích jak stín mě doprovázel Bez citů, bez extáze. Je ten tam. Dnes vyčítám Si ty spousty mu?ů Z dávných dnů. Zda soudí mě, se ptám? Na to se ptám. Nevím jak s ním hnout, Průchod citům dát. Je to mu?, ne Bůh! Jako led chci tát. Na věky věků být pouze s ním! Proč se touhy vzdát? Znám dost mu?ů, jejich vá?ní. V čem je v?ak tenhle zvlá?tní? Příčinou Je vlastně on, ?e u? nejsem hří?nou, Tedy tou co dřív, A k pláči mívám sklon, Mám k pláči sklon. Na věky věků být pouze s ním! Proč se touhy vzdát! Vím v?ak, Kdyby z nenadání Zapomněl, co mu brání, A na mě sáh Mě uchopil, Pak zřel by tvář Mou v rozpacích. Jen pouhý sen by zbyl Jen sen by zbyl.