Agogh
Pøítelkynì Smrt
Bezesnou nocí poutník sám bloudí, neznámou krajinu zároveò zná, mylenky divné se v mozek loudí, snad za to za vechno mùe jen tma. Utekl od lidí a chtìl být sám, doufal, e v pustinách nalezne klid, namísto toho nìkam je hnán, cosi ho nutí tam dopøedu jít. Bloudíme tmou, èernou a zlou Osudu hrou, jedinou cestou ven je nae Smrt... Jen Luna bledá dává mu sílu, tak letí a letí, sám neví kam, snad jeho due dojde tam míru a jenom vìøí, e není to klam. Údolím Smrti vede ho cesta, koneènì zastavil, tady má být, hlavou mu bìí obrazy mìsta a jeho due u pøestává ít. Bloudíme tmou
From Letras Mania